Dům Kesshokage

"Já se nebojím, jen většina zvířat mě nemá ráda, tak se jim většinou snažím vyhýbat." V tom mi přopomnělo, že bych měla nakrmit Reiinu kočku.

"Ok ty mužeš jít zpět do své jeskyně"vlk zmizel

Oddechla jsem si a uvolnila se.

"Mam napad co takhle az se reina vzbudí zajít si na oběd všichni?"podival jsem se tazavě na shizuku

na psotelmi vyskočila Yuki a líně si to nakráčela přímo na mé břicho kde se na mě posměšně dívala. Zamžourala jsem,
"Ne, ty vždycky přijdeš v nejnevhodnější dobu, zlato." řeknu a vstanu ač nerada. Provedu svou obvyklou půlhodinóvou hygienu a další půlhodinový výběr oblečení na dnešní den, pak vezmu Yuki do náručí a jdu do kuchyně s jasným cílem dát si něco s Yuki ke snídani. Vejdu do kuchyně.
"Dobré ráno. Jak jsme se vyspali Kokukage?" usměju se na něj a jdu k ledničce pro smetanu, aby měla Yuki co pít.

"ale jo šlo to a co ty reini"pousmal jsem se na ní a když jsem si vzpomněl navčerejšek tak jsem zrudl

"No vida, mi o vlku a vlk za dveřmi." usmála jsem se. "Klidně."

prisiel som ku dveram zaklopal a hned vosiel
"ale ale aka mi je to nahoda mohol osm si mysliet ze tu budete vsetci"

"Já jsem se vyspala tak jako vždycky, kdyby mě někdo nevzbudil." a vrhnuzlostný pohled na Yuki, která se jen líně podívala od misky se smetanou na mě a pak zase zpět, vzala jsem si jogurt a sedla si ke stolu.
"Co tady plánujete na mími zády?"

"ja no ja planuju společný oběd co řikate?" pousmal jsem se na reinu

Podívala jsem se na Takera a pak na Rei. Pousmála jsem se.

"Společný oběd zní skvěle. Ahoj Ichog, promiň že jsem tě nechala čekat. Domluvila jsem ti misi, půjdeš s Kokukagem najít rinegan." mrknu na oba dva

"Ok ale až po objedě"

"A kdy bude oběd kolik je vůbec hodin?" zeptám se trošku mimo

"no ja bych to relativně viděl asi na těd"pousmál jsem se na reinu

"No hodně, radči to nechtěj ani vědět, jinak tě chytne amok, žes zase nic neudělala." usmála jsem se.

"A čí je to vina, že nic nestíhám? Vaše." vstanu a jdu vyhodit jogurt. "Jinak brácha dával vědět, že bude ještě na školení dva dny pak přijede, těš se." mrknu na Shiz
"Můžeme teda vyrazit." usměju se na všechny a přehodím si vlasy dozadu

"Všechno to sváděj na nás, proto tu jsme!"
"Na co se mám těšit?" podivila jsem se. Začínalo mi být teplo.

"co takhle zajít tam kde sme byli včera"zase sem zrudl jako rajče

"Nechcete jít sami? Vy naše hrdličky?" bavila jsem se.

zrudla jsem aky při vzpomínce na včerejšek.
"Můžeme. Nedělej že nevíš Shiz." dloubnu jí do boku a jdu ke dveřím. (přesun hostinec)

usmial som sa

Vypláznu jazyk.
(přesun hostinec)

(presun)

*přesun*