Smaragdová nemocnice

Zde se Vás ochotně ujme zdravotnický personál který je velmi dobře kvalifikovaný a nenechá Vás rozhodně ve štychu, je zde možnost pracovat i jako dobrovolník, lékárna, ošetřovna, pitevna atd.

Přišla jsem do nemocnice. Sestra mě už netrpělivě vyhlížela. "Omlouvám se, zdržela jsem se s kage." Usmála jsem se. Vzala jsem ji za ramena a obě jsme si to mířili do jedné z mnoha pokojů. Posadila jsem se na postel. Nařídila mi, abych si vysléhla tričko, tak jsem tak udělala.
"Ještě pár dní a nic nepůjde vidět." cítila jsem, jak mi prsty jezdí po zádech. Oddychla jsem si, když tohle řekla. "A co ostatní potíže, je Vám líp?" stoupla si přede mne a dívala se do papírů.
"Je to o něco lepší." kývnu.
"Tak budem pokračovat v léčení." usmála se. Oblékla jsem si tričko a lehla si na postel. Sestra dovezla kapačku a píchla mi ji do ruky. "Za chvíli se na Vás dojdu podívat."
"Dobře." Jakmile za sebou zavřela dveře, zavřela jsem oči a poslouchala to ticho.

V pravidlných intervalech za mnou sestra chodila. Kontrolovala kapačku....
Jakmile mi dokapala sebrala jsem se a odešla jsem domů.

"Tak mě tu zase máte." usmála jsem se na sestřičky.
"Už jsem na Vás čekala." objevila se v chodbě doktorka. "Pojdte dovnitř." Vyzvala mě.
"Jak se dneska máte?"
"Jde to." odpověděla a usmála se. "A vy?"
Trochu jsem zčervenala. "Prima."
Usmála se, ale nic neřekla. Nařídila mi, abych si sundala triko. Poslechla jsem. "Už máme o jednu starost méně."
"To jsem ráda." znovu jsem se oblékla.
"A máte další potíže?"
"Občas se mi těžce dýchá." Přiložila mi ruku na hruď.
"Hm... Nic to není. Bude to v pořádku." začala mě léčit.

"A je to."
"Jako vážně?"
"No ano." usmála se. "Nevidím důvod, proč byste sem měla chodit."
Vyskočila jsem a objala ji. "Jste prostě nejlepší."
"Co byste čekala, když jste sem chodila tak dlouho?"
"Děkuji."
Ještě jsme chvíli klábosily. Nakonec jsme se rozloučily. A já odešla.

donesl jsem reinu do postele položil jsem jí na postel a stoupl jsem si opodál aby jí mohla vyšetřit doktorka

doktorka:
zavolala jsem si k sobě svůj tým a prohlédla jsem Kesshokage, byla na ní znát únava a podle toho jak spomaleně reagovala na mé pokyny byo vidět, že má velký otřes mozku a pěknou bouli na hlavě. Podívala jsem se na muže stojíc opodál
"Promiňte, mohl by jste počkat na chodbě?"

"a proč "otažu se a usmeji se na reinu

doktorka:
"Protože ji budeme muset napojit na kapačku a vyšetřit a u toho obyčejný člověk být nesmí. Pak Vás zavoláme, prosím." ukáže ke dveřím a pak se zaměří zase na Reinu a připravuje si kapačku a injekce.
Jedna ze sestřiček šla k Takerovi a doprovodila ho ke dveřím

"tak dobře "pomalu jsem šel za dveře doufam že bude v pořád.. spadl jsem na zem v bezvědomí

nemocniční personál:

"Doktorko, skolaboval!" zakřičela sestra a rychle si k němu sedla a zkusila pulz, mezitím k ní přiběhli další lidé a pomohli Takera dát na postel vedle Reininý, ale ryhle je oddělili závěsy.

"C-co se stalo?" zeptám se s námahou a tikm očima k vedlejšímu závěsu

"Nic Kesshokage, uvedu Vás do spánku, musíte se z toho zotavit, buďte v klidu." zalhala doktorka a napíchla do kapačky, výživu a mě do druhé ruky sedativa. Klesla mi víčka a já se spánku nebránila.

Doktorka přejde k Takerovi
"Co to je? Vždyť vypadal dobře?"
"Prostě najednou, skolaboval." řekla sestra.
"Dobře, napojte ho taky já kontaktuju mediky." nechali je pak v klidu a odešli

opodál z dveří se vyplazil vlk s jakou si taštičkou a pořád se snažil jí dát nejakemu doktorovy

sestra si všimla vlka
"Probůh co tu dělá ten pes, sem nesmíš." jde k němu a všimne si i nějaké taštičky a vezme jí z jeho tlamy a vyvede ho na chodbu
"Jestli je to tvůj pán budeš muset počkat venku." řekla s úsměvem a podívala se na obsah taštičky, byla tam injekce s něčím černým prohlížela si to
"Doktorko, tohle přinesl ten vlk, jestli to třeba není něco co pomůže tomu klukovi." vyslovila myšlenku sestra. Doktorka se na to podívala a šla s inejkcí k vlkovi
"Máme mu to dát?" zeptala se ho a vlk jakoby rozuměl a kývnul
"Dobře, píchněte mu to a pak přijďte sepíšeme to, budou pozorováni." řekla doktoroka a odešla, sestra ochotně píchla Takerovi injekci a pak také odešla

když sestra vylezla ven bylo tam asi dalších 20 vlků a čekali co se stane

životní funkce se mi vrátili do normálu ale ještě pořád jsem spal a mluvil jsem ze spanku "cože kde to jsem " začnu řvát ze spánku poté jsem otevřel oči "kde to jsem ja nic nevidím kde to jsem"zmateně jsem řval" a již jsem byl vzhůru

do dveří vtrhla sestra, která hlídala
"Pane, jde v pořádku, co se vám stalo?" přiběhla k němu a začala ho všemožně prohlížet

"no nejspíš ne sestři ja totiž nevidím a kde vubec jste začnu se rozhlížet po místnosti " oči jsem mněl celé černé nic v nich nešlo vidět jen černo a TMA

"Cože Vy nevidíte? Máte nějakou nemoc, vir, jed v sobě cokoli co by Vám mohlo takhle rapidně zhoršit zdravotní stav?" a všimne si vlků
"A co je tohle? Zvířata do nemocnice nesmějí, jestli jsou vaši tak je prosím odežeňte."

"jo hned" usmeji se složím po slepu pečetě a vlci zmizí "no jen takový malý souboj a jedno kekei genkai s kinjutsu dohromady nic zavažného" s ironii se usemji

"Tak to závažné asi bude, zavolám vám specialistu na oči. Ležte a nikam nechoďte" řekne a jde ještě zkontrolovat mě, jestli všechno klape a pak odejde

"reino jsi v pořadku"zařvu do temnoty "doufam že jsi" usemji se

nikdo mu neodpovídal já sama byla někde mimo svět, vznášela se v bílé nicotě a čekala co se bude dí, bylo mi už lépe ale cítila jsem že se potřebuju prospat

"reino!!!!"zděšeně jsem vyjekl"už nemám jinou možnost"kousl jsem se do prstu složil jsem pečetě a přivolal jsem vlka "je tu reina"otažu se vlka vlk zamručí super a spí" vlk znovu jen zamručí "sedni si mám tu pro tebe oči"
"co jaké oči"
novýš včera to nebylo jen tva temnota ale i náše dojutsu a ty jsi druhý kdo ho ovladl a přežil
"dobře tak mi je dej"
tak jo ale bude to trvat
vlk si s tašky vytáhne svitek a začne mi oči davat do pořádku

Objavil som sa pri reine ktora spala a to mi velmi ale nepomohlo
"A zasa spi ? hej to uz nieje vtipne potrebujem rychlo zmiznut "
mna nebolo vidno kvoli mojej techni bol som akokeby neviditelny a tak som zacal reinou trochu triast

cítila jsem, že se pomalu vracím zpět, ale hlava se mi motala i ve spánku, byl to zvláštní pocit příjemný i nepříjemný zároveň...

Pozeral som sa okolo seba a videl som tam dost ludi aj ked oni mna nie pomalu som zobral na ruky Reinu vyzeralo to akokeby sa prevracia takze to bolo normalne ale zrazu som vzlietol aj s nou a odletel som oknom prec co najvyssie som mohol
(presun)